003Muzeum Středních Brd má za sebou další svoji Muzejní noc, již šestou v pořadí. Pro letošek se rozhodlo připomenout během ní dobu, kdy se krajem začaly prohánět nejrůznější samohyby od automobilů přes motocykly a lokomotivy, které však měly jedno společné: poháněla je pára. A tak se pojmenováním a tématem stal název swingové písničky „Jedem sss párou!“. A swing k páře, resp. jejímu nejúspějšímu období mezi 20. až 50. lety 20. století neodmyslitelně patří. Dostal proto přednost před dechovkou a „zednickým pianem“, které by slušely úplným počátkům železnice u nás.

001Z těchto důvodů hned po úvodních slovech pana starosty Jiřího Hahnera a vedoucího muzea Martina Langa zazněly krásné melodie dvacítky mužů v černém, Hrádeckého Big bandu, kteří doprovodili jedinou ženu, Ivu Mužovou. Orchestr pod vedením Václava Aubrechta nelze jinak, než vřele pochválit; vždyť se hrálo a pělo s vervou přímo neskutečnou a nebyl snad nikdo, kdo by se během dvouhodinového pásma muziky skvěle nebavil. Přece jen trochu smutku a nostalgie zaznělo před koncertem, když si přítomní připomněli zesnulého kapelníka Václava Hájka, jehož Colegium musicum doprovázelo Muzejní noc naposledy loňského roku.

002V rytmu swingu i čistokrevného jazzu byl připravován hlavní „trhák“ večera, zvolna padajícího do již vskutku letní noci: kotle skupiny parních samochodných strojů začala roztápět parta odvážných a báječných mužů. Jmenujme alespoň Luďka Uzla, Jaroslava Svobodu, Karla Šmolíka a Petra Vopřadu. Krátce nato se prostranství zahalilo do oblaku s odérem, jaký pamatuje už jen starší generace ze svých cest vlakem, totiž vlhkého čmoudu z černého uhlí a s vodní párou. Měl to „na svědomí“ především parní automobil Baffrey z roku 1886. Těžko říci, zda v minulosti skutečně vůbec brázdil silnice. Do života jej podle historických výkresů a s určitou pomocí znalců z Národního technického muzea uvedla parta přítomných „báječných mužů na parních strojích“. 004Baffrey se proháněl podél oplocení silnice u kasáren a otáčel se na rozšířeném prostranství u hasičské zbrojnice. Zdatně mu sekundovaly tři repliky parních motocyklů, např. nádherného stroje zn. Columbia. Posádka Baffreyho pak svezla nejednoho cestujícího z řad diváků, hlavně dětí. Původně čisté, běloskvoucí overaly obsluhy se pak postupně stávaly kropenatými od sazí a „mlynáři“ se měnili v „komeníky“. Parní stroje jezdily až do tmy, přičemž automobil si svítil dávnými petrolejkami na bocích.

Ve čtvrt na devět navečer byla zahájena výstava „Lokálka: Bylo – nebylo“, věnovaná dvěma místním tratím rokycanského jihu. Totiž Mirošovce (Bylo) a Strousbergovy dráhy od Zbiroha do Zaječova, Strašic, Dobříva a Mirošova (Nebylo). Zatímco prvně jmenovaná slouží mezi Rokycany a Nezvěsticemi dodnes, stavba druhé byla zastavena v roce krachu jejího stavebníka, železářského a strojírenského podnikatele barona Dr. Bethela Henryho von Strousberga. 005Pouze její malý úsek mezi Sv. Dobrotivou a Strašicemi posloužil k dopravě surovin a výrobků po krátké tři roky. Vernisáž zpestřilo vystoupení folkového muzikanta Evžena Vitáčka, který pro tuto příležitost složil a na kytaru doprovodil píseň o Mirošovce.

Devátá hodina večerní byla opět věnována Strousberově trati. Její historii, zvláště tu sepjatou se Strašicemi poutavě přiblížila přednáška Tomáše Makaje. Měla velmi slušnou návštěvnost – Malý sál Společenského domu byl úplně obsazen. Dav opouštějící bývalé „pédéáčko“ pamětníkům poněkud připomínal skončení představení biografu někdy koncem 50. let minulého století…

006Hodinu před půlnocí se dostavil mezi „poslední Mohykány“ večera i sám baron Strousberg, aby po odhození cylindru vdál pověděl něco o své osobě a přečetl dva úryvky ze stále ještě známého románu Adolfa Branalda „Král železnic“. O půlnoci muzeum, které té noci navštívily odhadem čtyři stovky návštěvníků (starali se o ně paní R. Převrátilová, J. Sazimová a p. Ing. V. Jiřička), osiřelo, zhaslo a zavřelo. Do posledních chvil fungovalo improvizované občerstvení v „Dřeváku“ pod vedením pana J. Barny z restaurace Berten. Na okraj poznamenejme, že se vytočilo tři a půl sudu piva, nepočítaně limonád a slušná zásoba pochoutek pro gril byla snědená už o půl desáté. Akce by se neuskutečnila, nebýt i zdatné technické pomoci kolektivu z Obce, paní J. Švandrlíkové a pánů F. Flemra, J. Kysilka a M. Dejdara.

Co říci závěrem? Muzejní noc se prostě vydařila. Může za to i Pámbu a svatý Petr, kteří udrželi slunné a teplé počasí. Co bude přístí rok? Nechte se překvapit!

Obsáhlejší fotogalerii z celé akce si můžete prohlédnout na muzejním Facebooku.

RNDr. Martin Lang, Mgr. Tomáš Makaj