Pomník, který stojí dodnes v pozměněné podobě na strašické návsi (dříve náměstí), byl slavnostně odhalen 25. července 1926. Jak je psáno v kronice obce: „ Aby památka na ty, kdož získali si nesmrtelných zásluh o osvobození našeho národa, neupadla nikde a nikdy v zapomenutí, uložily si naše obce vlasteneckou povinnost postaviti jim důstojné památníky, které by občanům stále připomínaly jejich velikou, a obětavou lásku k vlasti a národu."
Obec Strašice se začala vážně zabývat myšlenkou stavby pomníku ve dvacátých letech minulého století. Byla ustanovena zvláštní komise „Komitét pro postavení pomníku padlým a našim osvoboditelům", která se ustanovila na schůzi dne 24. září 1922. Na této schůzi bylo dohodnuto, že téhož roku bude dne 28. října uspořádána sbírka. Členové komise se rozešli po strašických domech a podařilo se jim vybrat 2308 Kč. Strašičtí příznivci darovali 1000 Kč a pan ředitel Emil Modr z Moravské Ostravy daroval taktéž 1000 Kč.
Vybírání peněz pokračovalo v roce 1923, kdy bylo sehráno 6. dubna ve prospěch stavby pomníku dětské divadelní představení „Dědeček Mech", které vyneslo 735 Kč 60 haléřů. Jednota „Sokol" sehrála divadelní představení „Pravda", čistý výdělek pro podporu stavby činil 580 Kč.
Roku 1924 bylo napsáno panu J. Spoustovi do Chigaga, který se jako strašický rodák zajímal o pomníkovou akci. Neváhal uspořádat sbírku mezi ostatními rodáky a společně s Janem Šlapákem vybrali 2800 Kč. Z tzv. aprovizačních úspor bylo darováno k postavení pomníku 2 500 Kč. Tímto dosáhla hotovost 12 000 Kč. Při této výši finančních prostředků bylo možno uvažovat o realizaci celého podniku. Profesor pan V. Živec z Městského učitelského ústavu v Hořovicích poslal celou řadu náčrtů i zmenšených modelů pomníku a vybral při své návštěvě ve Strašicích i vhodné umístění. Pro tento pomník se mu zamlouval roh školní zahrady (dnes by to bylo místo u bytovky nad poštou). Na základě těchto návrhů oslovilo obec několik kamenických a sochařských firem, mezi nimi i akademický sochař Vojta Šíp z Plzně.
Po dlouhém uvažování a vybírání došlo ke všeobecné shodě, jako vítězná varianta byl zvolen pomník s postavou našeho prezidenta „Osvoboditele“ T. G. Masaryka. Vítězný návrh zpracoval výše zmiňovaný akademický sochař Vojta Šíp, nabídka realizace pomníku se všem líbila a cena 19 000 Kč byla pro obec přijatelnou. Umístění pomníku bylo ovšem pozměněno, V.Šíp navrhl dolní část strašického náměstí (dnes náves).
Slavnost odhalení byla určena na den 25.července 1926. V předvečer tohoto dne se konalo v hostinci „ U Libuše" představení Dělnické Tělocvičné Jednoty - Utrpení legionářovo od Z. Etinského. Studentský spolek ve Strašicích vystoupil s hudební akademií v hotelu Pošta. Vybrané peníze byly věnovány opět na stavbu pomníku (DTJ- 262 Kč, Spolek studentů 324 Kč 22 haléřů). V neděli dne 25. července se již stávalo v pět hodin ráno, kdy byl vyhlášen budíček. Náročný program byl zahájen průvodem z I. čtvrtě od Opatrných a ze III. čtvrtě od Modrů k pomníku. Počasí ovšem účastníkům slavnosti nepřálo, od rána poprchávalo a tak byla účast malá.
Na náměstí u pomníku se konalo přivítání hostí s proslovem k odhalení. Úvodní řeč pronesl za komitét odborový učitel pan Václav Černý. Hudbu zajišťoval „Pěvecký sbor Dělnické Tělocvičné jednoty I", který byl dirigován V. Kratochvílem. Slavnostní řeč také pronesl poslanec a zemský školní inspektor Vojtěch Beneš. Poté následoval doslov V. Tupého a recitace dítek. Nakonec slavnosti byly odevzdány pamětní listy rodinám padlých legionářů.
Finanční výsledek slavnosti činil 5 291 Kč 56 haléřů. Velká část vydání na pomník však zůstala neuhrazena a tak se za tři týdny při posvícení konala další slavnost. Slavnostní řeč pronesl pan Ing. Panuška, který při této příležitosti „po zásluze zúčtoval s Habsburky a Římem". Tato slavnost vynesla 1735 Kč 76 haléřů.
Celkem se nachází na části pomníku věnované I. světové válce 70 jmen. Sedmdesát různých osudů smutně promlouvá z kroniky Obce Strašice. Nezvěstní, těžce ranění, nemocní bojovali na všech evropských frontách. Nesmíme také zapomenout osm mužů, kteří zamřeli na následky válečných útrap a jejich jména nejsou na pomníku. Jaroslav Tittl, Hynek Hochmann, Hynek Baum, Josef Straka, Václav Bartíšek, Josef Sedlák, Karel Moc, Josef Kratochvíl jsou pochováni na strašickém hřbitově.
Druhá světová válka se také nemilosrdně zapsala do dějin naší obce. Kamenná socha prvního prezidenta T. G. Masaryka byla za okupace odstraněna, poté byla rozbita a zakopána. Po válce nastal čas uctít památku umučených a padlých v revoluci. 28. října 1948 byla slavnostně odhalena deska věnovaná obětem druhé světové války. Původní socha byla nahrazena bronzovou kopulí, na kterou vytepal cizelér pan Plešmíd lipovou ratolest. Při odhalení pomníku měl slavnostní řeč českobratrský farář a řídící učitel Procházka ze Zdic. Za okresní akční výbor z Rokycan mluvil pan Tyrpekl, který byl vězněný 6 let v koncentračním táboře v Německu . Za místní posádku promluvil pplk. Jezerský.
Šestnáct jmen na pomníku přibylo a šestnáct nedožitých životů. Je důležité si je připomenout, vždyť zapomínat by se nemělo.
Tato jména jsou součástí svědomí českého národa: Brynda Václav, Freünd Josef, Freünd Karel, Freündová Matylda, Janeček Bohumil, Janečková Jana, Klír Karel, Krýlová Anna, Michal Václav, Mottl Karel, Opatrný František (1891), Opatrný František (1922), Pajer Václav, Svejkovský Karel, Vokáč Karel, Zdvořák František.
V desce samotné je zaletován spis tohoto znění:
Tato pamětní deska byla l.p. 1948. péčí místní rady osvětové ve Strašicích, v tamních železárnách nákladem 10 000 Kč ulita a na pomník z první světové války připevněna.
Na uhražení nákladu byla provedena dne 15. 8. 1948 veřejná sbírka na níž přispělo s pochopením veškeré obyvatelstvo městečka Strašic. Desku zhotovili místní zaměstnanci železáren: Josef Plešmíd, a slévači Stanislav Kunc a Antonín Sládek z materiálu dříve sebraného.
Ve Strašicích v říjnu l.p. 1948
Podepsáni: V. Zajíček, Sova Karel, J. Bělohlávek.
Každoroční květnové pokládání věnců na památku obětem obou válek bylo důstojnou připomínkou zmařených životů. O něco méně důstojněji působí pomník dnes. Nesmyslné odstranění art-dekové zahrádky umožnilo, aby posvátný klid byl narušen. Ne nadarmo již starověké civilizace vytvářeli okolo pomníku svých mrtvých posvátné okrsky. Někdo může namítnout, že se jedná pouze o "pomník". Ovšem je to chyba. Nezvěstní mají na tomto památníku své jméno. Pro ně je tento kus kamene hrobem v domovině. Vždyť i Keltové stavěli symbolické hroby svým ztraceným a starali se o ně. Tyto symbolické hroby nebo pomníky měly své ohrádky, ze dvou důvodů. Jedním z nich bylo, aby na hrob nechodili močit psi a jiná zvířata, došlo by tím k znesvěcení. Druhým důvodem je symbolika rozdělení světů na ty, kteří jsou za plotem - svět mrtvých, a na ty, kteří jsou před plotem my - živí. Zkrátka je to jako by jste zbourali zeď u kostela. Plůtek u pomníku měl svou závažnou funkci. Byl nedílnou součástí pomníku . Vytvořen byl v jednotném architektonickém stylu jako pomník sám. Za druhé měl funkci symbolickou a ochranou.
Myslím si, že ani úprava okolí pomníku nestojí za nic. Pumpa před ním je možná důstojnou připomínkou firmě Sigma. Vysázené tuje zásadně porušují původní myšlenku architekta. Jedna z nich je přímo v ose pohledu z náměstí. Za zmínku stojí, že v dřívějších dobách bylo zvykem dávat na pohlednice dominanty obce - školu, kostel s farou, radnici, pomník padlým. Inu, doba se mění. Radnice zahalená do břízolitového kabátku je již tradicí, škola se již obléká do nového, kostel mění barvu k lepšímu a pomník.... Je důstojnou památkou obětí světových válek.
Mgr. Tomáš Makaj