001„Nó, tak to je krasavice!", vyjádřil se dopravce pan J. Čejka, sotva ji uviděl. Jsme téhož názoru. Když jsme se na ni přijeli prvně podívat do Osova na jižním Podbrdsku, kde prý ještě před dvaceti lety pracovala v soukromém hospodářství, byli jsme nadšeni. Řeč je o historické mlátičce vyrobené firmou Suchý, Jouza a Čáp z Chrástu u Plzně, továrnou na stroje a slévárnou založenou r. 1899, dnes Atmos s.r.o.

002Dosavadní majitelé ji sice měli rádi, ale potřebovali prostor, a tak se s nabídkou převzetí stroje za odvoz obrátili na nás. Mlátička původně patřila panu Bartoníčkovi, „kulakovi", který si dovolil hospodařit na svém a na JZD, které mu pobralo, co jen šlo, dělal dlouhý nos. K mašině jsme získali i štos kopií protokolů z tehdejších MNV, ONV a VB vedených s a na jmenovaným a věřte, že vydají na zajímavý příběh.

Sama mlátička je dokonalá, zachovaná vč. části technických výkresů k obsluze. Dochovala se i řada výměnných prvků montáže stroje a podle dávných, takřka mumifikovaných makovic se dalo zjistit, cože mlátila naposledy.

003A tak, v úterý 8. července, snad poprvé po nějakých padesáti letech, kráska zase jednou vyjela z přítmí stodoly na denní světlo (obr. 1). Vzápětí ji hydraulická ruka zvedla na liazku (obr. 2) a dobrovolní vazači, Matěj a Václav, k ní na korbu přidali ještě dodatečné dary v podobě elektromotoru v domečku", starého ručního šrotovníku a dřevěného hladkého válce k úpravě polního povrchu k setí.

004Nyní už „naše" fešanda pak po převozu do Strašic (obr. 3), kdy po zásluze celou cestu budila všeobecnou pozornost, úspěšně „přistála" po krátkém letu vzduchem na „kšandách" v expozici historických zemědělských strojů v Muzeu Středních Brd (obr. 4). Dosavadní jediná muzejní mlátička fy Gallusové tak získala novou kolegyni.Tu teď čeká důkladná očista wapkou od letitých nánosů prachu, který ani výlet na otevřené ložné ploše nestačil vyfoukat. Dá-li Bůh a staří znalci tohoto způsobu zakončení sklizně z předkombajnové éry, dočkáme se i jejího opětného předevedení v chodu. Třebas o přístích Dožínkách.

Martin Lang