15. srpna 2014 byl slavnostně zahájen provoz nového multifunkčního zařízení Centrum Caolinum v obci Nevřeň v Plzeňském kraji, na území bývalého okresu Plzeň – sever (dále CCN). Nová budova v sobě ukrývá moderně řešenou expozici, která mapuje geologické poměry a zajímavosti plzeňské pánve, historickou těžbu v Nevřeni, seznámení s historií těžby kaolinu a představuje i zcela výjimečný, dodnes v nevřeňském podzemí dochovaný, opuštěný hlubinný důl na kaolin. Protože podstatná část expozice vznikla na objednávku obce Nevřeň v Muzeu Středních Brd (dále MSB), chtěli bychom Vám tuto naši externí práci blíže představit.
Nežli se však pustíme do dalšího výkladu, je zapotřebí poděkovat všem, kteří ke zdárnému dílu přispěli svou prací, poskytnutím materiálů či jenom radou nebo konzultací. Děkujeme proto: p. Richardu Rotterovi za produkci, kameru a spolurežii při natočení dokumentárního krátkého filmu, zhotovení fotografií a grafickou spolupráci, Ing. Milanu Korbovi za natáčení a fotografování v extrémně náročných podmínkách hlubinného dolu, Muzeu v Horní Bříze, jmenovitě jeho vedoucí paní Boženě Royové za poskytnutí velkého množství historického fotomateriálu a cenných rad z historie těžby a zpracování kaolinu na severním Plzeňsku, panu Miloslavu Orcígrovi za hudební doprovod k filmu, panu Václavu Zindulkovi za mluvené slovo ve filmu, RNDr. Josefu Paškovi za poskytnuté materiály a odborné konzultace, Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech, jmenovitě Mgr. Václavu Zdráhalovi a paním Jaroslavě Pěnkavové a Martině Korandové za vyhledání a poskytnutí materiálů z literatury, Prof. RNDr. Jiřímu Frýdovi, DrSc. ze Zemědělské univerzity v Praze za odbornou konzultaci a montanistům z Brského muzejnéího spolku za pomoc při natáčení a odběru vzorků v opuštěném dole. Poděkování za spolupráci náleží i nevřeňským členkám Zastupitelstva obce, paní starostce Ing. Štěpánce Bejčkové, správkyni CCN paní Soně Holečkové a Mgr. Michaele Melichar z Nevřeně.
Libreto expozice bylo řešeno RNDr. Martinem Langem z MSB v rámci prostorové disposice dané záměrem investora i stavebním projektem a zahrnulo jednak poměrně malou trojrozměrnou část expozice, jednak značně obsáhlou dvojrozměrnou část, převážně na určenou k elektronické prezentaci na velkoplošných monitorech. Pro trojrozměrnou část byla do niky ve stěně zvolena figurina horníka v pracovním oděvu z druhé pol. 19. stol., doprovozená historickým lojovým kahanem (zápůjčka ze sbírky Muzea Středních Brd, a mumifikovanými kadavery netopýrů získaných ze starých sběrů v soukromé sbírce). Pro zvenčí umístěné panely pro návštěvníky, kteří naleznou CCN uzavřené bylo zvoleno téma historické báňské činnosti v Nevřeni.
Největší, elektronická část zahrnuje témata věnovaná geologickým a morfologickým poměrům plzeňské pánve, morfologické a geologické poměry v Nevřeni a okolí, paleontologii karbonu, osobnosti sepjaté s výzkumem plzeňské pánve, problematice kaolinu obecně, kaolinovým ložiskům v ČR a v plzeňské pánvi, dobývání kaolinu na Plzeňsku vč. metod dobývky, historii těžby kaolinu v Nevřeni vč. zdejších metod dobývání a úpravy, procházku raritním opuštěným hlubinným kaolinovým dolem, těžbě černého uhlí v Nevřeni a konečně zvláště chráněným územím v širším okolí Nevřeně.
Expozice byla dále doprovozena stolní hrou pro děti a mládež s názvem „S prapradědečkem za bílým pokladem v Nevřeni“, jejímž je autorem je Martin Lang, grafiku zpracoval a vyhotovil Richard Rotter, litinové figurky pro hru zhotovila fa Horowitz. Jako další, avšak stěžejní doprovodný program byl natočen krátký populárně naučný film o dolu na kaolin v Nevřeni a kaolinových ložiskách a jejich těžbě na Plzeňsku pod názvem „Bílé zlato v Nevřeni“, který autorsky vytvořili ve spolupráci Richard Rotter a Martin Lang. Další doprovodný program tvoří vitualizace procházky opuštěným kaolinovým hlubinným dolem v Nevřeni, která je dílem Milana Korby a Richarda Rottera. Konečně, na žádost objednatele, byl zpracován vizualizační program „Cesta kaolinu“ o těžbě a zpracování i využití této suroviny, který zpracoval M. Lang.
Věnujme se nyní alespoň v trochu větším detailu stěžejní části expozice, která představuje opuštěný hlubinný důl na kaolin v Nevřeni. Práce zde zřejmě započaly pro kaolin klasickou povrchovou těžbou již v r. 1870. Vystřídala se zde celá řada majitelů ložiska, z nichž nejdůležitější byl Leo Wedel, který po r. 1884 zdejší těžbu zdokonalil. Tehdy se již jednalo o rozvinutou, nezvyklou těžbu na hlubinu, kdy dobývanou surovinou byla kaolinická arkóza, jež obsahovala v průměru 12 % kaolinu. Těžilo se tzv. výstupkovou metodou a za pomoci trhavin. Vznikl poměrně komplikovaný systém chodeb a chodbic. V místech bohatých na kaolin pak vznikly rozsáhlé vyrubané prostory, podle C. Purkyně, 1901 střídy, jež byly až 18 m vysoké a 6 m široké. Dopravu vytěženého materiálu zvládala lidská a koňská síla, která byla za Wedela nahrazena parní lokomobilou, která vozíky (hunty) tahala po dvojkolejné úzkorozchodné důlní trati. Vytěžená arkóza se zpracovávala přímo v Nevřeni, kde se drtila v tzv. „ježcích“ a poté se plavila. Získaný kaolin se odvážel potahy na nádraží, zprvu do Kozojed, později do Třemošné. Wedel však práce zastavil v r. 1897, neboť získal perspektivnější ložisko kaolinu v blízkých Ledcích. Zařízení pro těžbu i úpravu v Nevřeni proto demontoval a přenesl do nového místa působnosti. Nevřeňské ložisko však úplně neosiřelo. Ještě v první pol. 50. let 20. stol. zde byl povrchově těžen písek.
Kaolinový důl, ač opuštěn, zůstal v obstojné kondici. Přestože značná část podzemních prostor je uměle zavalena, zůstaly tu nádherné výrubní kaverny připomínající ve světle speleologických lamp sněhobílou podzemní katedrálu či chodby v ambitech románských klášterů. POZOR! DO DOLU JE VSTUP ZAKÁZÁN! Návštěvníku hrozí řícení stropů, bez rizika nejsou ani občas se již projevující zátrhy v arkóze bočních pilířů a stěn.
Do dolu se můžete pohodlně dostat z CCN pomocí výše uvedeného filmu, anebo vizualizace procházky dolem. Je to docela slušné bludiště a i vy můžete zabloudit, nedáváte-li si dostatečně dobrý pozor, kam vás program šipkami na křižovatkách podzemních cest vlastně vede.
Děti si mohou zahrát stolní hru, kde jim společníkem jsou velké litinové figurky buldočků vytvořené ve slévárně fy HOROWIC. Hliněná plastika buldočka totiž hlídá jednu z nízkých chodbic dolu. Ovšem poněkud větší je další hliněný pes střežící křižovatku důlních chodeb. Děti na své cestě za bílým nevřeňským pokladem symbolizovaným na konci pouti krásnou historickou porcelánovou soškou slepičky sedící na dóze (určitě se zlatem!) plní nejrozličnější úkoly a řeší zábavně různé situace, se kterými se mohli setkat dávní horníci.
Další vizuální program, Cesta kaolinu, zájemce seznámí se všemi druhy těžby kaolinu na severním Plzeňsku, způsoby dopravy suroviny ke zpracování v průběhu historie s výrobou čistého kaolinu i konečných výrobků od skladování suroviny přes plavení, lisování, mletí, formování a další výrobní postupy po finální výpal v bateriích mohutných pecí. Konečně předvede i zajímavé finální výrobky vč. řemeslně - uměleckých aertefaktů vyráběných v regionu.
Centrum Caolinum v Nevřeni určitě stojí za návštěvu! Informace o jeho činnosti a programu naleznete na jeho webových stránkách. Jsou přístupné weblinkem i z našich muzejních stránek.
Přejme obci Nevřeň, aby se jí v budoucnu podařilo uskutečnit další ambiciózní plán, totiž zpřístupnění alespoň části dochovaného podzemí skrytého v bílé tmě. Zdař Bůh!