Vyšla nová kniha o barokních zámcích jižního Plzeňska a Rokycanska - Martin Lang: "Barokní zámky a lidské osudy". K dostání je v pokladně Muzea Středních Brd a Místní knihovně ve Strašicích, cena 180,- Kč.Jako příspěvek k Plzni – městu evropské kultury 2015, osa Baroko, přispěly Místní akční skupiny, tzv. MASky, v Plzeňském kraji ediční řadou knih Venkovské baroko k propagaci památkových klenotů kraje z období baroku.
MAS Aktivios (editor Hana Bouchnerová) vydala nyní výše uvedenou knihu. Publikace se zabývá barokními zámky a osudy význačných osob s nimi spojenými, konkrétně v Dolní Lukavici, Hradišti v Blovicích, Chocenicích, Letinách, Lužanech, Merklíně, Mirošově, Nebílovech, Příchovicích, Pteníně, Šťáhlavech a Štěnovicích. Obsahuje i krátký exkurz hradu Roupov a tvrze - zámečku Řenče.
Vydání je brožované, formát A5, 106 stran, bohatě ilustrované dobovými snímky, popř. obrazy i fotografiemi současného stavu barokních objektů. Publikace obsahuje i slovníček méně užívaných pojmů a také několik autorových úvah o přínosu baroka dnešku, jakož i o vztahu naší společnosti k památkám. K poslednímu vyjímáme ze závěru knihy:
… je jižní Plzeňsko i sousední jižní Rokycansko plné zajímavých barokních, někdejších panských sídel čili zámků. Část z nich přežila bez úhony minulý režim, ve kterém všechno patřilo všem a tudíž nikomu. Podle toho však dopadla ta druhá část, jež se někdy nachází nikoliv jen ve stavu ohroženém, ale přímo havarijním, na samém pokraji úplné zkázy. Nemluvě o zámku, jenž již navždy sešel se světa. A zde je třeba se zamyslet nad úlohou kulturního rezortu dnešního, polistopadového státu, zcela jedno, zda za vlády té či oné strany. Opravdu dělá vše pro to, aby se vzácné kulturní dědictví uchovalo i pro příští generace? Často se vnucuje myšlenka, zda se dokonce nesnaží některé nové majitele víc úředně šikanovat a sankcionovat, než-li jim v jejich práci pomoci. Alespoň rozumnou dotací na nápravu těch nejhorších škod. Kromě obcí a soukromníků velmi často vypomáhají i občanská sdružení a jiné neziskové nevládní organizace. Je to dobře, ale jeví se to také tak, že zároveň si naše tzv. postmoderní společnost jaksi nad problémem myje ruce. A propos! Co je to vlastně ona „postmoderní společnost“? Nebyl by zrovna v našem případě vhodnější a srozumitelnější lidový český termín „cochcárna“?