K připomínce Gellnerovy osobnosti Prašivina se strašickým muzeem sáhla v rok, kdy si připomínáme 100. výročí počátku první světové války a současně i roku, kdy se tento význačný básník, kreslíř, karikutarista a novinář stal s vysokou pravděpodobností jednou z jejích obětí. Dramatizace „Radostí života“ vznikla jako pocta tomuto autorovi, ale i všem známým i neznámým, kteří bojovali a umírali na frontách i v zázemí. V době, jejímž vyústěním byla úplně nová mapa Evropy i světa.
František Gellner se narodil 19. 6. 1881 v Mladé Boleslavi. Bývá oficiální kritikou řazen ke generaci tzv. anarchistických buřičů. Školometské zaškatulkování však při hlubším prozkoumání jeho tvorby výrazně kulhá. K anarchistickým myšlenkám se totiž autor staví ironicky, a to včetně drsné sebeironie. Jeho dílo je hlavně hluboce lidské, ač často volí – a zvláště pak na svou dobu – šokující, cynický způsob vyjadřování. O jeho básních se říká, že jsou „antiliterární“. Neměl rád volný verš a proto jsou jeho rýmy zpěvné a mnohé byly také zhudebněny.
František Gellner byl od 13. 9. 1914 prohlášen za nezvěstného. Naposledy byl v tento den spatřen, jak uštván padl při pochodu na haličskou frontu do příkopu u silnice. Nikdo jej už nikdy víckrát nespatřil a tak je naplnění jeho osudu neznámé. Dílo však zůstává stále živé a oslovuje především lidi mladé nejen tělem, ale i duchem.
Účinkují: Yvetta Klučková, Iveta Sýkorová, Šárka Veselá, Jan Horský, Ivan Chudoba, Martin Lang, Petr Matějka, František Slavík, Jan Sovadina.
Hudba (klávesy): Jana Bělová
Technická a scénická spolupráce: Lucie Laštovičková, Martin Weber
Scénář, režie: Martin Lang