Martin Lang, Muzeum Středních Brd
Publikace Jany Bělové je souhrnem poznatků z dlouhodobého výzkumu funerální litiny na Podbrdsku a v okolí a srovnáním zdejší specifické uměleckořemeslné železářské produkce se slévárnámi na Moravě, v Německu a Rakousku. Funerální litinu můžeme definovat jako litinový artefakt, který slouží především pietě a použitý jako náhrobní ozdoba. Řadíme k ní litinové náhrobní kříže, volné sochy, náhrobní desky a stély, hrobové mříže, tabulky, čísláky aj. Patří sem však i drobné litinové architektury, jako jsou litinové křížky rozeseté po krajině na křižovatkách, kudy se ubírala procesí, nebo poměrně vzácnější odlité sochy svatých, anebo i drobné litinové závěsné či stolní kříže určené pro domácnost.
Nástup funerální litiny je spjatý především s obdobím napoleonských válek, kdy zejména v tehdejším Prusku a později i Rakousku uvědomělí občané vyměňovali barevné kovy, zvláště bronz, ale i zlaté šperky či mosazné hmoždíře jako surovinu a financování pro válečnou výrobu za podstatně levnější litinu. Záhy nabyla všeobecné oblíbenosti a rozšíření právě pro svou láci i dobovému vkusu odpovídající provedení.
Do nedávné doby se u nás funerální litině, která byla např. na Podbrdsku natolik běžná, že zdejší hřbitovy byly doslova lesem litinových křížů, věnovalo pramálo pozornosti. Jednak proto, že litina, napodobující především gotické, barokní a klasicistní vzory vyšla z módy, jednak proto, že oficiální estetika ji od poválečných dob pokládala za podřadný kýč. To bylo příčinou jejího podstatného úbytku na hřbitovech a v plenéru zas bývala od 50. let 20. století likvidována jako nežádoucí církevní symbolika. Dnes ji oprávněně chápeme jako syntézu umění, uměleckého řemesla a průmyslové výroby, která nám vypovídá mnohé nejen o náboženském cítění a pietě našich předků, ale též jako zajímavý doklad vysoké vyspělosti sléváren, ekonomické přizpůsobivosti požadavkům doby i výborného příkladu umělecké tvorby sepjaté s průmyslovou výrobou v 19. století.
Kniha Jany Bělové se zabývá souvztažností výroby těchto artefaktů, vzájemnou sepjatostí uměleckého slévání napříč Střední Evropou a důkladně mapuje rozšíření těchto artefaktů nejen na Podbrdsku (Komárov, Holoubkov, Klabava, Rožmitál aj.) a v jeho okolí (Nový Jáchymov, Nižbor, Sedlec, Plasy), ale i na Moravě (Blansko, olomoucké železárny) a taktéž v bývalém Prusku (zejména Berlín a Gliwice) a v Rakousku (především poutní Marienthal). Všímá si nejen typologie a ikonografie, ale studuje i staré výrobní vzorníky a práci jednotlivých sochařů, modelérů a uměleckých slévačů, často migrujících mezi jednotlivými podniky. Na základě takto objasněných vztahů pak vytváří podrobný atlas funerální litiny v terénu s velkou databází fotodokumentace netoliko přímo v knize, ale i na CD k ní přiloženém. Zajímavý je i exkurz do historie jednotlivých sléváren a za jejich tvůrčími i manažerskými osobnostmi. Přináší také srovnání, jak se v jednotlivých zemích i krajích dnes chováme k tomuto odkazu minulých generací a nabízí též určitý návod k jeho ochraně.
Publikace tak zaceluje značnou mezeru v historii železářství, uměleckého řemesla a plastiky, zejména na Podbrdsku a v jeho okolí. Je určena nejen odborné veřejnosti, ale i laikům se zájmem o dějiny umění, průmyslu a regionu Podbrdska. Předpokládá se její přepracování do populární formy a v této podobě pak vydání v Brdské edici.
