Tak to vypadá, že konečně koncem ledna přišla (nejen) do Brd zima! V kanceláři, řečeno s klasikem, „v kamnech praská, dědek shrben pláče“… Ale ne! Poskakuje radostí! Protože leden mu přinesl dodatečného Ježíška v podobě nových věcí do sbírek.Napřed přijel z Hrádku a odtud přivezl dárek skutečně zajímavý a cenný. Je to dřevěná kartotéční lístkovnice s petlicí, která v sobě ukrývá pro historika báječný poklad: seznam archivních položek hrádecké železárny z dob první republiky. Je velmi pravděpodobné, že velká část zde zaevidovaných dopisů, smluv, potvrzení dodávek atd., atd., již dávno opustila tento svět, rozdrcena ve stoupách sběrných dvorů, shnilá na skládkách i vyhořelá v kamnech. Ale víme, že existovaly, víme alespoň v největší stručnosti, čeho se týkaly a pomohou v budoucnu dát dohromady zase kus mozaiky průmyslové historie regionu. Další dar, tentokrát jaksi hmotnější, se k nám dostal z Kornatic. Srdce zaplesalo nad malou kolekcí žehliček, z toho dvou tzv. amerických, s odnímatelnou, ale zde zachovalou rukovětí. Nevadí, že jsou trochu zrezlé. Po očištění a konzervování určitě alespoň jedna z nich skončí v stálé místopisné expozici. Díky dalšímu daru můžeme v Přírůstkové knize škrtnout název „Reburber“. Cože to je? Nu, označuje se tak předmět, který k něčemu sloužil, jenom chudák muzejník neví, k čemu vlastně. Teď se objevil další i s popisem: pražicí pánvička (na kávu, na zrno…). Takže máme jednu ze „záhad“ vyřešenou. A konečně, ne však naposled, potěšila i malá nadílka ze Strašic. V malé sbírce československých papírových platidel ze 70. a 80. let 20. století se objevila i dnes už kuriózní připomínka „totáče“, tuzexové poukázky, tzv. bony. Později narozeným to už nic neříká a proto malé vysvětlení: za předlistopadového režimu nesměl občan vlastnit cizí měnu, valuty. Pokud je měl, musel je směnit právě za bony, za něž si pak mohl v prodejně zahraničního obchodu Tuzex nakoupit jinak většinou naprosto nedostupné „západní“ zboží. Třeba originál jeansy. Kdo chce vědět, jak to zhruba fungovalo, ten ať si pustí film Víta Olmera „Bony a klid“.
Jako tzv. autorský deposit jsme obdrželi menší knižní soukromý fond věnovaný převážně militáriím.
Jak už jsme napsali v minulém čísle Barňáku, vstupujeme do pátého roku skutečné existence muzea - v r. 2009 jsme otevřeli veřejnosti budovu Vily. V druhé polovině února zde otevřeme novou výstavu, „Sbírky očím veřejnosti ukryté“, kde představíme část našich sbírek z depozitářů. Nebude monotématická, naopak. Budeme se snažit předvést náš sběratelský záběr v co nejširším spektru. Vernisáž výstavy proběhne ve čtvrtek 20. února v 18 hodin.
Letos rovněž vzpomeneme 100. výročí propuknutí 1. světové války, jež se stane jedním z našich letošních nosných témat. Začali jsme již připravovat materiál pro výstavu „Smutné vzpomínání“, který bude vlastně jakousi pasportizací pomníků padlým této války v našem zájmovém regionu. Při té příležitosti snažně prosíme: pokud máte doma nějaké materiály, jež se k tomuto období vztahují, nabídněte nám je! Alespoň k dokumentaci, příp. okopírování. Budeme vám velice vděčni. K 1. světové válce proběhne i přednáška o tehdejším dění ve Strašicích (T. Makaj) či doprovodný program z poezie Františka Gellnera, českého básníka, který se ztratil kdesi na frontě a byl již 13. září 1914 prohlášen za nezvěstného. Pásmo bude nastudováno ve spolupráci s divadelním souborem Prašivina. O všech připravovaných akcích vás budeme včas informovat.
Pracujeme na Výroční zprávě, kterou bychom chtěli představit jak vyvěšením na webových stránkách muzea, tak k nahlédnutí do výtisku na přelomu února a března. A určitě víte, že je o čem psát.
Začala dlouhá, ale zajímavá práce zaměřená na historii dobývání kaolinu převážně těžbou na hlubinu, ale i černého uhlí v obci Nevřeň u Plzně. O spolupráci nás obec požádala v souvislosti s projektem výstavby nového objektu „Centrum caolinum“, kde je naším úkolem vypracovat scénář expozice a dokumentárního filmu i vymyslet doprovodný program, který by zaujal hlavně děti a mládež. Hotovi bychom měli být do konce letošního dubna. Scénář i autorský dozor má na starosti Martin Lang.
Rovněž rozpracovaný je seriál o dějinách části regionu v okolí Strašic, který budeme během roku postupně zveřejňovat na webu. Rozsáhlý úkol si osvojil Tomáš Makaj.
Muzejní kolektiv posílil od poloviny ledna nástupem nové průvodkyně, paní Jany Sazimové ze Strašic, se kterou se veřejnost bude setkávat hlavně o sobotách. A mimochodem, o návštěvníky nemá muzeum ani v lednu nouzi. První přišli již při zahájení letošního provozu 11. ledna. Ani turistická ubytovna nezahálí. Není sice plno, ale o víkendech ji nocležníci využívají. Český rozhlas Plzeň o ubytovně „s vojenskou tváří“ iformoval roztomilou reportáží Jiřího Blažka odvysílanou 27. ledna o půl druhé odpoledne.
Leden byl tedy v muzeu ve znamení dalšího rozšiřování sbírek ale také měsícem naplněným plánováním, jednáními, tichou prací v knihovnách a archivech, ale i pilnou a neviditelnou evidenční a revizní prací.
Rozloučíme se s Vámi tradičně: „Na shledanou v muzeu. Těšíme se na Vás!“
RNDr. Martin Lang, Mgr. Tomáš Makaj
