Měsíc červen neměl pro muzeum rozhodně příznaky měsíce růží. Na oddech určitě není čas, neboť podzimní zahájení provozu se neúprosně blíží... Naplno jedou práce na rekonstrukci objektu vily. Jsou hotovy téměř všechny nové příčky v celém objektu a expoziční i služební místnosti a budoucí infocentrum tak získávají tvary a rozměry dané projektem. Pracuje se i na zasíťování včetně elektrických rozvodů. Zvenčí se budova zahalila do lešení, před vchodem vyrostl zásobník a vše se chystá k provedení nové fasády. Bude okrová, stejně jako ta úplně původní. Z venkovního prostranství zmizely hromady výkopků ze zemních pracích spojených s rekonstrukcí dešťové i odpadní kanalizace a s novými izolacemi suterénu budovy. Vybíraly se již i podlahové krytiny se snahou co nejvíce se přiblížit originálu tam, kde došlo k jeho nevratnému poškození i v nově vybudovaných prostorech.
Velmi potěšující zpráva přišla ze Senátu Asociace muzeí a galerií, organizace, která pod jednou střechou zaštiťuje nejen česká, ale i slovenská muzea. Dopisem předsedkyně Senátu PhDr. E. Dittertové a výkonné ředitelky AMG A. Komárkové se naše muzeum dozvědělo o přijetí do této muzejní organizace a začlenění do její plzeňské regionální sekce. O něco později obdrželo i pozvání na IX. sněm AMG, který se bude 6. - 7. října tr. konat v Písku. Sněmu se určitě zúčastníme.
Sbírkotvorná činnost pokračovala svižným tempem. Muzeum mělo k 26. 6. zapsáno 559 přírůstkových čísel, jež představují 810 čísel inventárních a kolem tisícovky kusů. Prakticky každý zapsaný přírůstek se v zápětí dostává do druhého stupně dokumentace, ačkoliv občas se vyskytne i nějaký ten „reburber". Tímhle zajímavě znějícím neologismem pojmenoval někdejší ředitel Národního technického muzea Antonín Nemrava předmět technického rázu, ale „neznámého účelu a původu, pro jehož kvalifikované zařazení do sbírek je třeba značného muzejníkova úsilí a profesionální intuice". 
Zkrátka, občas nám po předcích zbude cosi podivného, co však jednoznačně k čemusi používali a s čím si my jaksi dnes nevíme rady. Nemůžeme vědět všechno. Na to konec konců přišel už Komenský, když zanechal psaní svého Vševěda. Jeden z pro nás takových „reburberů" máte na obrázku. K čemu to bylo? Používali to včelaři k oddělení matky, nebo se v tom něco pražilo? Anebo to bylo k něčemu úplně jinému? Původní majitelé to taky nevěděli... Snad nám někdo z vás, čtenářů, poradí.
Ze zajímavých přírůstků stojí za zmínku část vybavení staré truhlářské dílny z Neřežína. Sada starých hoblíků pro nás také byla do značné míry rébusem, s jehož rozluštěním nám nezištně pomohl strašický truhlář, pan Mintora. A tak máme macky, ciciče, uběráky, drážkovníky a další. Díky upozornění všímavého člověka jsme do sbírek získali i velmi pěkný herbář se zastoupením brdské flóry. Nalezen byl v kontejneru na odpad (!). Díky daru ze Strašic máme i hezké (a funkční!) staré kruhadlo na zelí, našly se i staré cepy a řada starých drobných předmětů z domácnosti. Přibyla i vzácná publikace „Hovory s tebou" J. Gregora, která pojednává i o bývalém koncentračním táboře v Mirošově. Na tyhle smutné časy upomíná i dlouhodobá zápůjčka pro budoucí expozice od vedení mirošovského Domova Harmonie v podobě obrazové dokumentace i kusu trestaneckého mundúru s charakteristickým trojúhelníkem a číslem. Krásný je i dar součástí uniforem četaře z 1. republiky ze Šťáhlav, dokonce s originálním ochranným sakem se štítkem majitele a jeho zařazení k 38. pluku, původní opasek se závěsem na bodák i s krásně dochovaným portupé, jakož i v naprosto vzorném stavu dochované kožené holínky. 
Povedlo se i několik výhodných nákupů výstroje armád z různých období, majících vztah ke strašickým kasárnám, nebo dílčích drobností s lesáckou a hornickou tématikou. V současné době je tak dokompletována i řada uniforem z šedesátých let.
Dalším přírůstkem je i soubor starých tisků z let 1743- 1900. Mezi nejzajímavější patří soubor cirkulářů (vyhlášek) z let 1799- 1800. Dále první vydání Heberových hradů z roku 1845 a Meissnerovy České hrady z roku 1799. Celou kolekci doplňuje sbírka náboženské literatury z první poloviny 19. století se vztahem k našemu regionu. Pěknou ukázkou pozdně barokní výzdoby je kniha Kázání z roku 1743.
Ani kniha Doprovodné dokumentace nezahálela. Zmiňme alespoň soubor knih s historicky - technickou tématikou vydaných vesměs Národním technickým muzeem v Praze. Obsahují mj. příspěvky i monografie dnes již klasiků montánní a hutní historie J. Majera a J. Kořana, kteří se věnovali historické železářské oblasti na Brdech a v okolí, tzv. „železnému srdci Čech".
Muzeum teď čeká, samozřejmě krom stavebních prací, již kompletace a návrh rozmístění jednotlivých exponátů v rámci prvního objektu. Hodně času je věnováno mytí, čištění a konzervaci již shromážděného sbírkového materiálu. Chystá se objednávka vitrín, restaurování historického nábytku i některých strojů. Tak, aby se v září vše mohlo představit veřejnosti v plné kráse.
