Martin Lang
Už je tomu několik let, kdy jsem prvně potkal malíře, se kterým sdílím stejnou lásku. Není to žádná mladá slečna v rozpuku, ale již velmi obstarožní dáma, přesto stále půvabná, záhadná a občas i trochu vrtošivá. Dá se totiž jen obtížně uchopit. A jako každá stará láska přitom stále nerezaví. Jmenuje se trochu nežensky - Brdy. Nežárlím na ni, tedy ani na další její ctitele. Nebo přece jenom ano? Každopádně alespoň nežárlím na onoho malíře.
Je to Václav Šesták a téměř celý život okukuje Střední Brdy, Podbrdí a jejich okolí od Zbiroha přes Zdice po Hořovice. Dnes žije v posledně jmenovaném městě a tak se na pohoří dívá přesně z opačné strany, než tak činím já. On od východu, já od západu. A protože jsem zaujatý, není na mně, abych posoudil odkud jsou ty lesnaté kopce hezčí.
Důvodem, proč na Václava nežárlím, je jeho zcela jiné uchopení krásy Brdska, než se stává mně, který raději zacházím s perem či dnes hlavně s klávesnicí PC. On se při tom pandánu krásy vyjadřuje beze slov, pomocí štětce a palety. Bez mučení přiznám, že navzdory absenci slov, je mnohem výmluvnější. Kolik jeho obrazy na dlouhé časy uchovávají barev, slunečního jasu i stínu, veselých i smutných chvil a jak člověk cítí, co vroucího citu mu dal ten kraj a kolik z něj on dovedl vrátit na plochu plátna. Nežárlím na něj, ale hodně mu jeho schopnost závidím. Samozřejmě v dobrém, pokud to jen u závisti lze…
Václav Šesták není akademicky vzdělaný malíř. Je samouk, amatér v tom nejlepším slova smyslu, který se však až neuvěřitelnou pílí a produkcí značného množství obrazů, zvlášť v posledních čtyřech letech, dopracoval ke zcela osobitému a velmi působivému vyjádření zkušeného profesionála. Pokud se týká námětů, neomezuje se pouze a jenom na brdskou a podbrdskou krajinu. Rád zavítá i na Berounsko a nevyhýbá se ani hlavnímu městu. Do jeho obrazů se promítá i řada snových představ, nalezneme zde i fantastické, pohádkové postavy lesních a vodních duchů, ale naproti tomu třeba i krásné staré stroje, jako je parní válec koulející asfaltku ke Zbirohu či tramvaj z období první republiky zatoulanou do půlnoční tmy. Není ani nezvyklé najít v jeho pracích též ovlivnění klasickými vzory, jako je tomu u některých lesních zátiší, nesporně upomínajících na Mařákovy obrazy, nebo zas jinde okouzlení Jakubem Schickanederem v podobě moře, přístavů i staré Prahy a zase jinde Josefem Ladou s pohádkovými bytostmi vodníků a divých ženek. Nikdy se ale nejedná o plagiát.
Kromě olejů používá Šesták i dosti zvláštní techniku, kdy maluje křídou na ještě mokré našepsované plátno. Kontury tak získávají až trochu přízračné rozmlžení a barvy zvláštní, jemné odstíny.
(více o Václavu Šestákovi i jeho obrazech naleznete na internetových stránkách www.vaclavsestak.cz nebo www.sestakvaclav.estranky.cz)
