V muzeu, které vám chce představit jednu z nejkrásnějších vrchovin v Čechách vůbec.

Co jsou to vlastně Brdy? Slovo se odvozuje od slovanského „brdo“, což znamená protáhlý zalesněný vrch. Snad i souvisí s keltským výrazem „brid“, což je prostě pohoří.

Z pohledu topografie a orografie se jedná o vrchovinu, které se táhne od SV u Zbraslavi k ZJZ a JZ k údolí Úslavy u Šťáhlavic. Jeho menší a východnější část se nazývá Hřebeny a zvedá se nad údolím Břežanského potoka koncovým vrchem Brd Závist u Zbraslavi, odkud přechází přes hluboké údolím Vltavy dále k Z. Celý 40 km dlouhý, ale pouze 6 km široký pás pohoří končí na pravém břehu řeky Litavky. Z jejího levého břehu pak Brdy pokračují jako Střední Brdy, aby končily zhruba po 25 km u pravého břehu Úslavy. Jejich plocha vytváří ovál v nejširším místě široký asi 14 km. Střední Brdy, to jsou ty nejvlastnější Brdy. Podle některých autorů se z nich ještě vyděluje směrem k Rožmitálu dílčí vrchovina, označovaná jako Třemšínské čili Jihozápadní Brdy.

Střední Brdy jsou uzavřeným horským celkem vyšším než Českomoravská vrchovina. Od ní se však výrazně liší klimaticky. Chladná horská oblast je nevelká a hlavně směrem k SZ rychle přechází do teplejších a sušších oblastí.

Z geologického hlediska tvoří podklad na SZ Středních Brd horniny tzv. Barrandienu, z větší části sedimenty, z menší vulkanity. Na JZ je podklad tvořen středočeským plutonem. Z tohoto důvodu se na Středních Brdech setkáváme s pestrou paletou různých horninových typů.

Reliéf dnešních Brd vznikal vlastně již od dob nejmladšího druhohorního křídového útvaru. V této době se zde svrchnokřídovému moři postavila do cesty jakási elevace, o níž nemáme mnoho informací. Jejím důkazem je však absence i drobných křídových reliktů. Toto pohoří bylo zřejmě během starších třetihor postupně peneplenizováno. Změna přišla na rozhraní starších a mladších třetihor. Díky horotvorným tlakům alpinského vrásnění postupujícím od J k S se celý Český masiv vyklenoval a následně hroutil, což vedlo k jeho mozaikovitému rozlámání na soustavu dílčích ker. Tyto kry se vlivem tlaků a tahů různě nakláněly, vychylovaly a podle linií zlomů i zvedaly či klesaly. Vytvořila se nová říční síť, kterou ovládla Vltava, jež strhla původní hlavní tok dříve směřující do podkrušnohorských bezodtokých pánví, a který od těchto dob teče shodně jako dnešní Berounka. V této době protékaly Brdy dvě řeky, jedna sledující Všenorský potok, druhá Litavku. Ta pak vytvořila díky svému většímu povodí průlomové údolí, jež odděluje Hřebeny a Střední Brdy. Teprve ve čtvrtohorách si vytvořila hluboké údolí a vlila se u Berouna do Berounky.

V průběhu nejmladší geologické éry, čtvrtohor, se již tvar pohoří příliš neměnil. Teprve před asi 12.000 let došlo díky zvlhčení klimatu a mohutným přívalovým dešťům k mladé erozi. Lze usuzovat, že brdský reliéf je zřejmě nejstarším českým reliéfem vůbec. Díky tomu na Brdech takřka úplně chybí hrotité vrcholové partie. Nejvyšší kóty – Tok, 864,9 m n. m. a Praha, 862,3 m n. m. – mají vrcholové části v podobě mírně ukloněných plošin.

Jinak se ovšem na Brdy dívají botanici, kteří je fytogeograficky dělí na Brdy, Holoubkovské Podbrdsko, Hořovickou kotlinu, Příbramské Podbrdsko a Březnické Podbrdsko, tedy s výrazným přesahem celého Podbrdí k SZ i JV oproti genezi, orografii a morfologii.

Další skupinu pohledů na obsáhlost Středních Brd a Brd vůbec, nabízejí vědy společenské. Zde existuje celá řada různých, vzájemných historických a společenských vazeb a ovlivnění, jak vyplývá z dějinného vývoje oblasti. Dochází tak ke značným územním přesahům. Proto lze nalézt zmínky o dění na Brdech či v Podbrdí i v místech, jež již nemají z hledisek geograficko-geologického rozdělení s Brdy vlastně nic společného. Některá společenskovědní odvětví tak do Brd vřazují rozsáhlé oblasti v okolí Rokycanské kotliny, Zbirožsko, ale také Zdicko, Blovicko a Březnicko.

Brdy a zvláště pak Střední Brdy je tedy možné celkově pojmout jako vnitročeskou oblast, jejíž vrchovina zemi nerozděluje, ale naopak spojuje, a to celou širokou škálou vazeb a interakcí přírodního i společenského charakteru.