Od pradávných časů až po středověk pokrýval Brdy obtížně prostupný hvozd. Jeho mýcením, především pro účely získávání dřevěného uhlí ke hnaní železných pecí, docházelo k jeho postupnému rozpojování. Od počátku barokní doby pak můžeme hovořit o postupném, cíleném zavádění lesního hospodaření, které změnilo původní druhovou skladbu lesa. S mýcením lesa a jeho zpracováním na dřevěné uhlí souvisela celá řada tzv. lesních řemesel (uhlířství, kolomaznictví, mydlářství čili flusárnictví, dřevařství neboli láternictví) s nimiž se blíže můžete seznámit v expozici „Archeologie a starší historie“.

Dřevo však nesloužilo pouze k výrobě uhlí. Samozřejmě bylo těženo i pro stavební účely i výrobu nábytku. Kromě mlýnů proto na vodních tocích pracovala i řada pil. Se získaným řezivem pak pracovali dřevozpracující řemeslníci, především tesaři a truhláři. S jejich prací souvisí pěkná sbírka tesařského nářadí v expozici zastoupeným velkým nebozezem, sekerou, širočinou (která spíše než jak sekera sloužila jako veliký poříz) a teslicí (dlabací sekera). Truhlářské řemeslo je zastoupené mimořádně širokou paletou hoblíků, římsovacích pilek a dalšího truhlářského nářadí a přípravků. Naleznete zde veliké hoblíky, tzv. macky, ubíráky, cídiče, římsáky a další z 19. a počátku 20. století. Z velké části pocházejí ze Všeradic (dílna truhlářského mistra Havelíka)  a z Neřežína.

K lesu patří samozřejmě i lesácké práce a myslivost. Kuriózním předmětem tohoto oboru činnosti je přenosný litinový lesácký klozet z přelomu 19. a 20. století. Zajímavý je dochovaný teodolit nadlesního Horáka i připomínka střelecké výbavy. Na myslivost upomíná kromě několika dermoplastů ptáků a vyčiněných kožek savců i chorobné paroží srnce „parukáře“ nebo neobvyklý katalog loveckých šperků.

Dalším využitím přírodního bohatství Brd i Podbrdska bylo používání vody k pohonu nejrůznějších strojních zařízení. Přestože Brdy disponují ohromnými vodními plochami rybníků na Padrti a dalšími umělými nádržemi, byl běhuté vody v kraji vždy nedostatek. Proto se s ní úzkostlivě šetřilo a kromě přirozených koryt vodotečí potoků (Litavka, Červený potok, Jalový potok, Klabava, resp. Padrťský potok, Skořický potok, Příkosický potok, Kornatický potok, Úslava, Bradava aj.), se využívalo velkého množství umělých kanálů, náhonů a nadržovacích rybníků. Sloužily pohonu mlýnů, pil, důlních čerpadel, hutí a vodních hamrů. Do vodního hospodářství byla zapojena i široká síť melioračních struh a odtoků z dědičných štol hlubinných dolů. Připomínkou mlýnů je v expozici  krásně restaurovaný mlynářský psací stůl (Šťáhlavy) i se starými mlýnskými účetními doklady - Hájkův mlýn, Strašice. Na strojní vybavení upomíná transmise, šablony a trn z téhož mlýna a fotografie jeho starého jezu na Padrťském potoce. V strašické části Na Huti pracoval Mikulíkův mlýn s pilou, z něhož můžete spatřit ve venkovní expozici palečnicové kolo a v rovněž externím lapidáriu i mlýnský kámen. Snad výše uvedené úzkostlivé hospodaření s vodou vedlo k tomu, že Strašice daly naší zemi dva vynikající stavebně-vodohospodářské odborníky, Prof. Ing. Antonína Klíra a Ing. Zárubu, oba působící na pražské Technice. V expozici se nalézá i fotografie Zárubova patentu, mostního jezu.

RNDr. Martin Lang