Nová knižní publikace
Tomáši Makajovi s kolektivem sběratelů starých pohlednic vyšla nová zajímavá kniha v nakladatelství Baron Petra Prášila v Hostivicích. Je dalším příspěvkem k dosud nepříliš hluboce zpracované historii rozsáhlého území Středních Brd v 19. a 20. století. T. Makaj publikaci zpracoval nejen editorsky, ale v neposlední řadě jako autor doprovodného textu.
Publikace poněkud vyčnívá z řady zatím celkem pětatřiceti obdobných, které již nakladatelství Baron vydalo. Způsobuje to jednak její téma dosud nepříliš detailně probádané vrchoviny slučující Plzeňský a Středočeský kraj, jednak až nezvyklá obsažnost obrazového materiálu i dílčích témat. Velká část fotodokumentace nebyla ještě nikdy takto souborně zveřejněná, některé fotografie jsou publikovány úplně poprvé.
Kniha je rozčleněna na úvod a pět faktografických celků: Krajem Středních Brd, Po stopách zaniklých samot a přírodních krás, Zaniklé obce, Jak se žilo v Brdech a Armáda a Střední Brdy v letech 1927 – 1989. Poslední oddíl je doplňuje tabulka přehledu nejdůležitějších událostí ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy.
Namísto úvodu předejme slovo autorovi: Předkládáme Vám pět kapitol, pět prstů jedné ruky. Vždyť právě ruka člověka těžce dobývala krajinu Středních Brd a zároveň zahlazovala rány, které způsobila.
První část, „Krajem Středních Brd“ (str. 4 – 66) začíná mapou s topografií regionu, dle upravené předlohy J. Čáky. Pohlednice a fotografie zobrazují obecné geografické charakteristiky, dějiny a různé zajímavosti brdských obcí sensum stricto. Přehlídku zahajují Strašice následované Těněmi, Svatou Dobrotivou, Novou Vsí Kvaní, Malou Vískou, Neřežínem, Chaloupkami, Mrtníkem, Hvozdcem, Podluhami, Felbabkou, Křešínem, Ohrazenicemi, Jinci, Čenkovem, Dominikálními Pasekami, Sádkem, Drahlínem, Obecnicí, Osečí, Orlovem, Kozičínem, Lázem, Zalány, Nepomukem, Bukovou u Rožmitálu Míšovem, Borovnem, Číčovem, Trokavcem, Štítovem, Skořicemi a Dobřívem. Úmyslně byly vynechány Teslíny, které historicky náleží k vnitřním Brdům. Byly začleněny do následující části o přírodních krásách a lesních samotách. Stejně tak zde byly vynechány obce a osady ztracené díky vojenskému prostoru, kterým se věnuje poslední oddíl knihy.
Druhá část, „Po stopách lesních samot a přírodních krás“ (str. 67 – 124), má výmluvný nadpis. Obsahuje až neuvěřitelné množství dochovaných záběrů. Provádí mnohými přírodními zajímavostmi, kam se řadí skála U Floriana, tok Padrťského potoka, v lesích utopenými samotami, jako bývalý mlýn s hostincem a hájovnou Melmatěj, přivádí k myslivnám a hájovnám mnohdy zaniklým, tj. Anýžově hájovně, Americe, hájovně Tři trubky (str. 84, 92), velké lovecké chatě Colloredo-Mansfeldů Tři trubky, arcibiskupské myslivně na Boru, k hájovnám Carvánce, Baštiny, Krejčovce, Skelné huti, Roviny, fořtovně na Záběhlé a tam i k Rohově hájovně. S nimi ukazuje i k bývalé lesní správy v Přední Záběhlé a na Padrti, tamní hájovnu dále myslivny a hájovny v Teslínech, Kolvíně a v Trokavci. Současně tato část ukazuje některá technická díla, jako vodní elektrárnu u Tří trubek, jímací zařízení „třítrubecké“ vody pro Rokycany, Valdecké jezírko, vodní nádrž Octárnu u Obecnice, mohutné zdroje povrchové vody pro příbramské doly a hutě Pilský a Lázský rybník. Představují se tu i rázovité figury a figurky hajných, lesáků, různá romantická zákoutí včetně ruiny hradu Valdeku s jejich někdejším rušným turistickým zázemím, nebo zbytky husity vypleněného teslínského kláštera.
Třetí část knihy je nazvaná „Zaniklé obce“ (str. 125 – 154) a je nejkratší, ale zároveň asi nejsmutnější. Vypráví o vesnicích nenávratně pohlcených a zničených r. 1952 armádou. Tak jako v první části publikace nabízí jejich prohlídku, ale je to pohled na sídla duchů: Hrachoviště, Velcí, Padrť, Záběhlá, Kolvín.
Čtvrtá část je nadepsána „Jak se žilo v Brdech (str. 155 – 222) a je pro změnu zase nejpestřejší, díky zobrazenému životu samotnému. Popisuje dvě z lesních řemesel - láternictví a uhlířství, nebo výsadbu nového lesa s použitím především ženských sil. Ukazuje i přibližování dřeva, práci na pilách, v jejichž sousedství často rámusily mlýny. Nezapomíná ani na myslivost či na chov ryb ve velkých nádržích. Brdský venkovan, „kovozemědělec“ je zachycen v hutích, kovárnách, cvočkářstvích a samozřejmě na poli, louce a drobných hospodářstvích. Konec monarchie a počátek první republiky znamenal objevení se nového člověka, výletníka čili „lufťáka“. S jeho příchodem se začalo více rozvíjet povoznictví i automobilová doprava. ˇˇŽe člověk nemůže stále jen pracovat, ale i odpočívat a bavit se, připomínají obrázky hostinců, Sokolů či akcí Dělnických tělovýchovných jednot, muzikantů, členů nejrůznějších spolků, včetně ochotnického divadla.
Pátá a poslední část knihy, „Armáda a Střední Brdy v letech 1927 – 1989 (str. 223 – 334) je asi vůbec nejobsáhlejší. Fotografové zachytili vojáky při vyměřování budoucích střelnic a komunikací, při ženijních pracích, výcviku za první republiky, cizí vojska za německé okupace, nechvalně známou likvidaci dřevní kalamity za použití „totálně nasazených“ nevyjímaje. Fotoaparáty zvěčnily květen 1945 nejen s radostnou náladou, ale i některými excesy. Období za druhé světové války i těsně po ní je ale také připomenuto jindy historiky opomíjeným fenoménem tzv. Vládního vojska. Snímky z tohoto období jsou unikátní. Závěr vojenské přítomnosti na Brdech je věnován poválečnému vývoji vojenského prostoru.
Publikaci zakončuje autorovo poděkování všem, kteří jí pomohli na svět, jmenovitě spisovateli a výtvarníku Janu Čákovi z Příbrami, lesníku a starému skautu Josefu Šeflovi ze Strašic, ing. Václavu Jiřičkovi ze Strašic, působícímu dnes v muzeu. Zmiňuje i podporu strašického starosty a brdského poutníka Jiřího Hahnera, strašické knihovnice Evy Lexové, sourozenců Josefa a Pavla Švandrlíků ze Zaječova, Petra a Pavly Prokůpkových ze Strašic a Ing. Petra Ježka z Vojenského historického sdružení Brdy.
Kniha lze celkově hodnotit jako velmi zdařilou, neboť mapuje a zobrazuje doposud mnohá bílá místa historie kraje. Některý z čtenářů se však může cítit tak trochu zklamán. Nenajde tu totiž mnohá místa, která má s Brdy či Podbrdskem pevně spojené. Nelze se mu pro to divit. Vymezení Středních Brd, natož pak Podbrdska se nekryje u různých přírodovědných i společenskovědných disciplin, natož u jednotlivých autorů. Zde se autor přidržel omezení na striktní jádro pohoří - a dobře učinil. Minimálně se tak vyhnul publikačním duplicitám, fotografiím a psaným faktům zveřejněných již v edici „Knihy se starými pohlednicemi“ (Hořovicko, Zdice, Rokycansko, Rokycany, Příbramsko, Berounsko, Zbirožsko). Knihu, jež je především obrazová, výtečně podtrhuje Makajův svěží text, který z ní činí i literární počin v oboru. Přináší tak kromě poučení i zábavu a proto by neměla chybět v žádné knihovně, ať již osobní, veřejné či školní. Kromě toho je kladně nabita autorovou láskou ke kraji, který je mu nejen pracovištěm, ale i domovem.
RNDr. Martin Lang, Muzeum Středních Brd
♦ ♦ ♦
Makaj, T. a kol. Střední Brdy na starých fotografiích a pohlednicích. Nakladatelství Baron - Mgr. P. Prášil, Hostivice, 2010. DTP zpracování E. M. Doleželová, P. Vohnout, grafický návrh P. Vohnout. 335 stran, fotodokumentace a text doplněna jednou mapou a jednou tabulkou. Foto na obálce J. Kadeřábková, J. Slavík. ISBN 978-80-86914-23-7
Muzeum Středních Brd a Brdský muzejní spolek vám představil počin, kterým je zahájena nová „Brdská edice“, jež Vám postupně bude přibližovat kraj Středních Brd a Podbrdska. V příštím roce bychom rádi představili tyto knihy:
„Strašice a okolí v obrazech“ od Petra Prokůpka a Tomáše Makaje. Bohatě ilustrovaná publikace z okolí vstupní brány do Středních Brd s doprovodným textem.
„Klapající minulost“ od Václava Jiřičky. Historie mlýnů, hamrů a jiných vodních děl na Padrťském potoce a v jeho okolí, stejně tak jako o lidech a jejich příbězích.
„Mirošovský poutník“ od Martina Langa. Procházky křížem krážem severozápadní částí Podbrdska a Středních Brd od Strašic po hrad Lopatu, od Nové huti po Trokavec, s řadou zastavení v přírodě, historii a u osobností, s bohatým obrazovým doprovodem.
Vyjde též nulté číslo muzejního sborníku „Brdský kraj“.
