RNDr. Martin Lang, Muzeum Středních Brd, Strašice
(příspěvek přednesený na konferenci Budoucnost Brd v CHKO, která se konala 27. - 28. 3. 2015 v Příbrami)

 

Abstrakt

Chráněná krajinná oblast Brdy má potenciál stát se důležitým faktorem příznivě ovlivňujícím cestovní ruch na Brdech a Podbrdsku. Přestože v okolí někdejšího Vojenského újezdu Brdy funguje relativně dobrá nabídka možnosti kultivované a edukační relaxace, je tato roztříštěná a nekoordinovaná. Příkladem funkčního víceoborového centra tohoto typu je Muzeum Středních Brd ve Strašicích působící současně jako areál zážitkové a poznávací turistiky.

Způsobem, jak rozumně a účelně spojit jednotlivé, zatím minimálně či vůbec nespolupracující aktivity cestovního ruchu, je možnost vybudování Geoparku Brdy. Geopark se nekryje přímo s územím nové CHKO Brdy, zahrnuje i řadu lokalit mimo ni, přináší možnosti nenásilně organizované turistiky a žádoucího zviditelnění celého brdského regionu jako výhodné turistické destinace. To se může odrazit jako výrazně kladný fenomén jak v oblasti ochrany přírody a krajiny, tak v oblasti ekonomické.  

1. Úvod

Je věcí známou a empiricky prokázanou, že Chráněná krajinná oblast, ať už leží kdekoliv, je kromě vlastní ochrany přírody a krajiny zároveň i nespornou značkou kvality pro cestovní ruch. Jeví se dnes jako takřka nesporné, že CHKO Brdy by měla být ve svých hranicích přístupná, s výjimkou regulované lesnické hospodářské činnosti, pouze pro tzv. měkkou turistiku. Tedy pouze turistiku pěší a částečně i cykloturistiku. Zákaz vstupu se bude dotýkat zřejmě jen I. zóny ochrany a regulovaný vstup bude na lokalitách zasluhujících zvláštní režim. K obojímu má vznikající CHKO ve vínku skvělou predisposici. Je ovšem třeba zároveň vytknout, že obě sféry zájmu, ochranářská i turistická, jsou vlastně spojité nádoby, přičemž však jejich „hlavní ventil“ je na straně ochrany přírody. Na straně druhé však zdůrazňujeme, že CHKO může být jednoznačně příznivým sociálním faktorem, který zajistí zvýšení prozatím nijak valné hospodářské prosperity v celé brdské oblasti, především vytvořením nových podnikatelských a pracovních příležitostí v cestovním ruchu a službách s ním spojených.

Veškerý servis cestovního ruchu by se měl odehrávat pouze na vnějšku hranice CHKO. Existuje tu již vybudovaná základní infrastruktura turistického servisu, kterou lze dále rozvíjet ve spolupráci se soukromými subjekty i dotčenými obcemi a městy.

Podívejme se nyní na příklad vytvoření multufunkčního centra ve Strašicích, od něhož můžeme přejít k vytčení možných cílů dalšího rozvoje sloužícího nejen k ochraně, vědeckým a kulturním účelům, ale i potřebám nabídky kultivované prezentace regionu (regionů) v cestovním ruchu.

2. Muzeum Středních Brd ve Strašicích jako příklad nového polyfunkčního areálu zážitkové a poznávací turistiky

Ve Strašicích již po pět let funguje Muzeum Středních Brd, které zajišťuje i ubytovací služby v turistické ubytovně, zcela specifické svou architekturou i interiérem starých vojenských kasáren postavených již v r. 1934. Dá se už nyní říci, že projekt s poněkud komplikovaným, ale instruktivním názvem „Areál zážitkové a poznávací turistiky Střední Podbrdsko, Strašicko“ financovaný převážně z Regionálního operačního programu NUTS II – Jihozápad je úspěšný.

Svou jak vynikající polohou na hranici budoucí CHKO – poeticky bývají Strašice nazývány „Brána do Středních Brd“ –, tak i svou infrastrukturou a umístěním při páteřní cyklostezce č. 3 a současně i vcelku pohodlnou dostupností od dálnice D5, je obec přímo předurčená stát se jedním z center cestovního ruchu. Vybudování muzea ve spojení s neotřelým typem turistické ubytovny obcí a současně existence dalšího muzea, Historie dopravy (Škoda Bus klub Plzeň) znamená již nyní nezanedbatelný příliv návštěvníků do obce. Ta přitom byla v minulosti společensky známá spíše nechvalně jako vojenské posádkové městečko, což ilustruje dobové pořekadlo frekventantů základní vojenské služby od 50. do 90. let 20. století: Strašice nikdy více, strašná p.del v republice!

Dodejme, ža jižní straně Brd pak působí jednak světově proslulé Hornické Muzeum v Příbrami a vedle něj poměrně mladé regionální Muzeum Podbrdska v Rožmitále p. Třemšínem. V návštěvnosti oblasti Brd se tato okolnost významně odráží. Věnujme se tomu, co je autorovi těchto řádků nejbližší a s čím má bezprostřední zkušenost, totiž Muzeu Středních Brd ve Strašicích.

Instituce funguje jako komplexní turistický areál zahrnující dvě expoziční budovy s polootevřeným pavilonem historických zemědělských strojů, s venkovními expozicemi minigeoparku a arboreta a konečně s turistickou ubytovnou, a to již po dobu pěti let. Letos v květnu mu pak skončí povinná doba udržitelnosti projektu ROP. Muzeum za dobu své existence přilákalo do Strašic a jejich okolí cca 12.000 návštěvníků. V ubytovně nalezlo za dobu její existence přístřeší kolem tisícovky osob. Návštěvnost má celkově rok od roku vzrůstající trend.

Kromě stálých expozic a ubytovacích služeb muzeum nabízí celou řadu doprovodných programů pro děti, mládež i nejširší veřejnost. Tyto programy jsou jak edukační, tak i čistě zábavné. K výchovným patří zejména program seznamující děti s biodiverzitou brdské přírody, dále sem patří geologické poměry Brd, historie Strašic, Mirošova a jejich okolí a konečně vojenská historie Středních Brd. Pro širokou veřejnost jsou určeny přírodovědné, resp. geologické a báňskohistorické exkurze (železné rudy Rokycanska, černé uhlí v Mirošově a na Radnicku, kaolinová ložiska severního Plzeňska) i historické exkurze a vlastivědné vycházky (Strašice v dobách gotiky a baroka, mirošovský barok, opomíjené barokní zámky na Plzeňsku (Chocenice, Ptenín, Řenče etc.). Kromě toho pořádá muzeum pro veřejnost populárně-naučné přednášky. Právě akce tohoto typu přivádějí do muzea téměř polovinu zájemců. Specifická je organizace a účast na každoročním festivalu Muzejních nocí ČR.

Muzeum se profiluje i jako tvůrce či spolupracovník na tvorbě stálých expozic nebo příležitostných výstav mimo svůj areál. I to je vlastně důležitý způsob sebepropagace, jenž na existenci muzea a jeho nabídky upozorňuje v širším okruhu, než je vlastní území působnosti. Z pomoci při zhotovení stálých expozic můžeme jmenovat spolupráci na expozici ve Špejcharu ve Spáleném Poříčí (texty panelů brdské expozice), spolupráci na stálé expozici Muzea hl. m. Prahy v rozhledně na Petříně (geologie, historie hornictví), expozici v Centru Caolinu v Nevřeni (libreto expozice vč. obstarání a zajištění podkladů a exponátů pro její řešení), nebo v poslední době spolupráci na lokální expozici v obci Břežany na Rakovnicku, resp. Kralovicku (montánní historie). Specifická je práce na zpracování libret a na realizaci naučných stezek (zatím realizovaná NS „Za černým diamantem“ v Mirošově či odborná pomoc pro NS v Břasích a na Radnicku). Muzeum se profiluje i publikacemi jak čistě odbornými (Věstník AMG ČR, Muzejní vlastivědná práce, sborníky národních i mezinárodních konferencí), tak spíše odbornými, ale laicky srozumitelnými ve vlastivědných sbornících (Podbrdsko, Jižní Plzeňsko, Sb. Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Sb. Muzea hl. m. Prahy). Kromě toho zde vznikla celá řada populárně-naučné literatury regionálního charakteru, vydávaná u respektovaných nakladatelů a vydavatelů. Příkladem je spolupráce se spolkem Brdská edice a vydavatelstvím Baron (Střední Brdy na starých fotografiích a pohlednicích, Pověsti Středních Brd, Historie strašických kasáren, Strašice obrazem a perem, Klapající historie, Hřbitove, hřbitove, zahrado železná etc.) či vydavateli i celorepublikové regionální literatury (MILPO Media – Praha 5, 6, 9 Křížem krážem) aj. Muzeum disponuje rovněž místním Informačním centrem, jež každoročně vydává drobnou propagační a informační literaturu v podobě letáků, tzv. harmonik, i přispívá do významných časopisů určených především turistické veřejnosti (časopisy Vítaný host, Turista, kniha Cestovní informátor ČR, přílohy deníků věnované cestovnímu ruchu). Kromě toho muzeum dlouhodobě spolupracuje jak s tištěnými, tak elektronickými médii (Český rozhlas, TV kanály). To vše napomáhá dalšímu přílivu návštěvníků nejen do samotného muzea, ale i do oblasti Středních a Jihozápadních Brd vůbec.

Jistě lze nyní namítnout, že vše, co bylo popsáno, určitě není zadarmo. Jistěže ne. Muzeum, funguje-li řádně podle zákona č. 122/2000 Sb v platném znění, musí být neziskovou organizací, a tedy nesmí kumulovat zisk. Z tohoto důvodu se může jevit – a stejně tak i další obdobná zařízení, jako ekonomicky nevýhodné. Opak je však pravdou. Svou vlastní existencí znamenají tato zařízení nepřímý, ale významný ekonomický dopad na celý region své působnosti. Návštěvníci totiž využívají obchodních, dopravních, gastronomických a dalších služeb a znamenají tak nikoliv marginální celkový příjem pro celou oblast. Je ale také pravdou, že takovýto příjem se jen obtížně vyčísluje a statisticky se jedná víceméně o kvalifikované odhady.

Roční provoz strašického Muzea Středních Brd však zajišťují pouze tři „kmenoví“ zaměstnaci (vedoucí v kumulaci s funkcí kurátora muzejní sbírky, dále další odborník a dokumentátor v kumulaci se zajištěním chodu Informačního centra a správy ubytovny). K tomu je třeba připočíst dva zaměstnance na částečný úvazek (dva průvodci ve dnech volna). Celkově tak roční rozpočet dosahuje zhruba jen jednoho a čtvrt milionu Kč. Naproti tomu výše diskutovaný kumulovaný přímý a nepřímý příjem je mnohonásobně vyšší. Další zařízení posilující příjmy z oblasti cestovního ruchu, jako jsou drobné stálé lokální expozice či naučné stezky představují v nákladech statisícové položky, jež jsou však většinou pouze vstupní investicí s poměrně malými finančními požadavky na provoz a údržbu. Dá se tedy shrnout, že jsou pro oblast své působnosti jednozněčně pozitivním ekonomickým faktorem.

3. Nástin možnosti zřízení Geoparku Brdy                 

terasy lipovskoJak již bylo řečeno v úvodní části tohoto příspěvku, Chráněná krajinná oblast je nespornou značkou kvality, jež do regionu může přivést nemalé příjmy z cestovního ruchu. Ovšem, turisté sem nepřijdou, nebudou-li jim nabídnuty adekvátní služby. Ponechejme nyní stranou rozvoj soukromého podnikání v zajišťování služeb (ubytování, gastronomie, nákupy, doprava atd.) a věnujme se potenciálu, kde převažuje neziskový sektor většinou spravovaný samosprávně nebo dobrovolnicky.

Celá oblast Středních Brd sensum stricto postrádá, z pochopitelných důvodů (dlouhodobá nepřístupnost pro vojenské využití) dostatek zařízení sloužících přicházejícím návštěvníkům. Poněkud odlišná je situace v Jihozápadních Brdech, kde např. v městě Spálené Poříčí již funguje díky péči města slušná nabídka v podobobě expozic (Špejchar, zámecký park), naučných stezek a funkčního Infocentra s nabídkou celoročních kulturních programů.

„Vnitřní“ Střední Brdy jsou z tohoto hlediska krajina „nepolíbená“. Proto potřebují alespoň počáteční turistický servis uvnitř oblasti donedávna úplně uzavřené. Výborné oživení nenásilně regulované pěší turistiky a cykloturistiky by mohl přinést projekt Geoparku Brdy. Obdobných zařízení již funguje v republice celkem dvanáct, mj. Národní geopark Český ráj (první podporovaný UNESCO v ČR), Národní geopark Egeria, Národní geopark GeoLoci, Národní geopark Železné hory, Geopark Kraj Blanických rytířů, Geopark Podbeskydí, Geopark Jeseníky, Geopark Joachima Barranda, Geopark Ralsko…

Geopark jako takový je především významným faktorem v ochraně přírody a krajiny z hlediska geodiverzity. Tu můžeme v naprosté stručnosti formulovat jako substrátovou a morfologickou rozmanitost daného území.1 Geopark má za úkol přiblížovat nejširší veřejnosti geovědní problematiku běžným lidem, a to především formou příběhů o tom, jak pohyb kontinentů, aktivita vulkánů, ledovcová činnost a změny klimatu vytvářely a stále tvoří krajinu a její nerostné suroviny a jedinečné scenérie. Geopark je jednou z možností, jak chránit a zároveň rozumným a zodpovědným způsobem využívat geologické dědictví planety Země.2 Geopark vlastně není žádným stupněm ochrany přírody a krajiny v zákonném či předpisovém smyslu. Jedná se o aktivitu „zdola“ vyvolanou a koordinovanou místními aktéry. Je to tedy území, kde existuje společenská shoda na tom, jak žít v souladu s přírodou, aby činnost člověka v krajině zachovávala a kultivovala její přírodní a kulturní hodnoty.3 Tím je, zdá se, základně vysvětlena funkce geoparku jako přírodního a současně společenského fenoménu. Z pohledu ekonomického je vlastně jedním z důležitých, dalo by se říci fundamentálních „magnetů“ pro cestovní ruch, dávajícím velmi vysokou přidanou hodnotu již tak skvělé značce „CHKO“. Přitom, jak již bylo řečeno, se s hranicemi CHKO obvykle nekryje. V našem případě by se jednalo o značně rozlehlé území zhruba mezi městy Mýtem na severu, Hořovicemi na východě, Spáleným Poříčím na západě a Příbramí na jihu.

Mají Střední a Jihozápadní Brdy „na to“, stát se geoparkem? Bezesporu ano. Především svou vynikající geomorfologickou hodnotou jako vývojově nejstaršího reliéfu na území Českého masivu. Jsou vlastně posledním stále poměrně dobře „čitelným“ reliktem doby vzniku reliéfu v éře terciéru. Vyskytují se zde zajímavé a instruktivní geomorfologické útvary. Příkladem je Koníček, Skládaná skála, skalní stěna na Jindřichově vyhlídce, buližníkový kamýk Homberk, řada mrazových srubů, kryoplanační terasy, polygonální půdy atd. K tomu je zapotřebí přidat vynikající ukázky přirozených i umělých výchozů či důlních odvalů prezentující velkou část spektra hornin barrandienu, středočeského plutonu a dalších regionálních geologických celků. Jsou zde vynikající, často světově proslulá i méně známá, ale pozoruhodná paleontologická naleziště, např. Kokšín, Jince, Olešná, Hlava, Cheznovice, Mirošov etc., někdy dokonce zcela unikátní jako je vrch Kočka. K tomu můžeme připočítat i naleziště mineralogická, mj. Březové hory, Bohutín, Vranovice, Zaječov, Těně, Strašice atd. Historii těžby nerostů v oblasti prezentují skvěle zachované a známé doly na Březových horách a v jejich okolí, ale i méně známé, jako je dodnes dochovaná jáma Barbora na Jedové hoře, důlní dílo Marie u Olešné, Zuzana v Neřežíně aj. Zajímavostí jsou i stále funkční lomy, např. Dolní Kvaň v Zaječově či Mítov a pochopitelně celá plejáda lomů opuštěných.

tok pribramGeopark jako takový ovšem nemusí být pouze připomínkou anorganické přírody, resp. abiotického prostředí. Na územích již funkčních geoparků se běžně návštěvníkům přibližují též zajímavosti prostředí biotického, jak botanického, tak zoologického charakteru. Brdy, zejména ve své centrální části donedávna využívané pouze armádou, skýtají nadmíru zajímavé stepní společenstvo tzv. vojenského bezlesí. Je zde řada dalších přírodních památek botanického chrakteru, např. Zvoníčkovna, Hrádecká bahna, Kokšínské buky atd. Zcela specifické jsou pak mokřadní lokality v Padrťské kotlině a na horním toku Klabavy. Ze zástupců živočišné říše stojí rozhodně za zmínku výskyt listonoha letního, mihule potoční, vranky obecné, kuňky žlutobřiché, skokana ostronosého, celého společenstva vodního a pobřežního ptactva na Padrti etc.

Geopark může předvést i celou řadu kulturních fenoménů. Od archeologických nalezišť, postihujících dlouhá období od neolitu po středověk. Zejména ta středověká jsou velmi zajímavá a vlastně dodnes širší veřejnosti takřka neznámá, kupř. ruiny hradů Drštka, Homberk, Strašice, středověké cesty s tarasními zídkami, maršály, benediktinské proboštství u Teslín, zřícenina Vimberku – hradu přechodného typu. Některá jsou objevená zcela nedávno, což je příklad motte u Strašic a některá další na svůj objev zcela určitě čekají. Důležité jsou i stavební památky. Jmenujme alespoň zříceninu hradu Valdeku, nedávno památkově ochráněný komplex lovecké chaty čili „zámečku“ u Tří trubek, zámky v Hluboši, Jincích, Mirošově, Spáleném Poříčí a další, sakrální památky, mj. kostely ve Skořicích, Strašicích, Chylicích, ojedinělý a světoznámý poutní areál na Svaté hoře v Příbrami, klášterní a poutní areál Svatá Dobrotivá v Zaječově, dále industriální památky jako je Národní kulturní památka Dobřívský hamr či méně známé, vysoká pec v Jincích, hydroelektrárna na Třech trubkách či objekty, jež na svou alespoň částečnou ochranu dosud čekají – třebas rudimenty tzv. Strousbergovy dráhy Zbiroh - Dobřív. Patří sem i ohromné množství drobných architektur a plastik, např. kříže a pomníčky na místě tragických událostí na Brdech, dosud nedoceněný soubor barokních plastik v Mirošově či řada vynikajících litých plastik v exteriérech – centrum Komárova, hřbitovy v Žebráce, Hořovicích, Rožmitále p. Tř., ale i v interiérech - kostel Narození P. Marie v Mrtníce. K tomu můžeme připočíst obrovský soubor dřevěné lidové architektury tzv. brdského typu, např. Vesnická památková zóna Dobřív, početně největší soubor dřevěných lidových staveb ve Strašicích etc.

Vynikající základy prezentace geoparku jsou již ve skutečnosti vytvořeny. Na vytýčeném území existuje celý soubor muzejí, tj. Hornické muzeum v Příbrami, Podbrdské muzeum v Rožmitále, Mětské muzeum v Komárově, Muzeum Středních Brd ve Strašicích a další menší, někdy i soukromé instituce muzejního charakteru (tvoří a ošetřují sbírku muzejní povahy), lokální expozice, mj. Špejchar ve Spáleném Poříčí, naučné stezky, kupř. „Za černým diamantem v Mirošově, „Okolím Komárova“, „Fabiánova stezka“ v regionu jižního Podbrdska, Pohádková stezka pro děti ve Spáleném Poříčí etc. Z pohledu prezentačního je tedy již na čem stavět.

K vytvoření fenoménu nazývanému „geopark“ je, jak již bylo řečeno, nutná aktivita „zdola“. Tedy ze strany měst a obcí, občanských a zájmových spolků. Avšak je nezbytně nutná vzájemná spolupráce obcí, měst a regionů. Dále je zcela nezbytná spolupráce s řadou odborníků z různých institucí vědeckých, poznávacích a kulturních. Mj. z příslušných ústavů AV, přímo z rodící se CHKO Brdy, resp. s AOPK ČR, NPÚ, muzeí etc. Jedním ze základních poslání geoparků je totiž přesná, rychlá a zajímavá interpretace krajiny,4 což se bez spolupráce s vědeckými pracovišti neobejde a pouhý, byť dobře míněný entuziasmus zde nestačí.

Klasické informování o jednotlivých jevech obsažených v geoparku formou informačních panelů se v posledních letech začíná přežívat. Mají svou hodnotu, svou funkci, avšak jejich údržba bývá přeci jen poněkud náročná. Proto je vhodné doplňovat je v dnešní informační době tzv. mobilními tagy, což ovšem dále vyžaduje těsnou spolupráci s odborníky v oboru IT. Právě zde, kdy se rýsuje možnost nového geoparku, by již tato forma informování měla být již v jeho vínku.

4. Závěr

Příspěvek si kladl za úkol upozornit na kladný přínos kulturních a vědeckých institucí, zvláště pak multidisciplinárních turistických areálů pro jinak poněkud cestovním ruchem opomíjený region Středních a Jihozápadních Brd. Současně stručně formuluje myšlenku na vybudování multifunkčního způsobu prezentace regionu navenek formou Geoparku Brdy. Neklade si jiné ambice, než na tento moderní, mnohooborový fenomén prezentace regionu navenek i dovnitř upozornit a pokusit se vyvolat k věci veřejnou diskusi. Pakli-že tato myšlenka zcela nezapadne, bude cíl příspěvku splněn.  

1 Václav CÍLEK: Geodiverzita. In: Ochrana přírody, 57/II, Praha, 2002, str. 40 – 44, ISSN: 1210-258X
2 Martina PÁSKOVÁ: Interpretace Krajiny v geoparcích. In: Geoparky ČR, Brno, 2014, str. 13, ISBN 978-80-7509-018-8
3 Ibid., str. 13 – 14
4 Ibid, str. 21

Hlavní sponzoři

      paliva strasice skart2      
Paliva Strašice Plzeňský skart
JSN Epic is designed by JoomlaShine.com